Václav R. Židek šéfredaktor Pozitivních novin Před několika dny jsem obdržel mimořádný dopis jedné z našich čtenářek, paní Ivety Kollertové, který mne donutil k zamyšlení nad mnoha věcmi. Uvědomil jsem si totiž, že projekt Pozitivních novin „Senioři k počítačům“ na něco velice důležitého zapomněl: Nebylo pamatováno i na tělesně postižené občany, připoutané na lůžko, pro které by se počítač mohl stát nedílnou a velmi cennou součástí jejich života. Právě mezi tyto lidí patří paní Iveta Kollertová, která již osm let bojuje se zákeřnou rakovinou, upoutaná na lůžko. Díky počítači, který používá již dva roky, se její život nesmírně obohatil a každým dnem získává nové hodnoty. Literárně tvoří a tím se kreativně rozvíjí; naplňuje smysl svého života a je nesmírně šťastná. Paní Iveta má mnoho přátel, k nimž se dnes rád řadím i já, a pevně věřím, že díky následujícímu článku jich další stovky přibudou. Už první dopis Ivety Kollertové mne zaujal natolik, že jsem se s ní ihned e-mailem a poté i po Skypu zkontaktoval a tak poznal, že v této neobyčejné ženě se nachází neuvěřitelné množství energie a chuti k životu, kterou jsem já "povinen" prostřednictvím našich Pozitivních novin šířit dále, neboť může velmi napomoci i jiným lidem, nacházejícím se v podobné situaci. Paní Ivetka totiž „díky“ své nemoci objevila svůj nový svět a v něm nové hodnoty, které většině lidí - honbou za penězi a majetkem - unikají a přesto, že jsou relativně bohatí, jsou vlastně velmi chudí. Nebudu dále popisovat osud této mimořádné ženy. Raději to nechám na ní. Požádal jsem jí totiž, aby napsala pro Pozitivní noviny svůj „Rozhovor se zrcadlem“, což velmi ochotně udělala a obratem mi ho poslala. Moje další otázka následovala vzápětí: zda by chtěla psát pro naše noviny na pokračování svůj zajímavý životní příběh. Souhlasila, a tak vězte, milí čtenáři, že se o paní Ivetě dozvíte ještě mnohem více z chystaného seriálu „Svlečená do naha“, který bude od začátku května pravidelně otiskován v PN. Jsem si jist, že publikováním pamětí paní Ivety Kollertové se její okruh opravdových přátel ještě více rozšíří a že si ji naši čtenáři oblíbí, přinejmenším tak, jako já.
Podívala jsem se na sebe, ostatně jako každé ráno. Ubrečené oči, strnulý výraz a trpký úsměv. Nic a nikdo nikoho nepřipraví na zprávu, která vám zamává s celým životem. Onkologický nález a nepříznivá diagnóza. Rakovina!
