Popularita virálního marketingu, jehož přídavné jméno autoři termínu opravdu odvodili od postrachu světa informačních technologií, je záležitostí několika posledních let. Marketéři, povzbuzeni úspěchem několika akcí, začali tlačit na své komunikační agentury, aby jejich kampaně obohatily právě o prvky takové "samošiřitelnosti". Vždyť co je lepší než spontánně předávané sdělení, zaplavující elektronickou poštu rychlostí blesku? A tak si lidi po internetu posílají vtipné popěvky s reklamou na potravinářský koncern nebo povedené fotografie, propagující především jejich autora. Otázka zní - byl to jen úlet nebo je virální marketing stále aktuální?

Aby mohl virální marketing fungovat, je třeba vymyslet zajímavé, úderné a (často) úsměvné sdělení. Šíření zprávy pak zajistí osvědčená metoda "jedna paní povídala" nebo značně oblíbená elektronická rozesílka "špeků" mezi kamarády. Obě alternativy jsou založeny na lidské zvědavosti a důvěřivosti.

On-line pojatý koncept má obrovskou výhodu v rychlosti zásahu. E-mail je z tohoto pohledu dokonalá zbraň. Nebudeme ukazovat prstem, ale určité kategorie pracovníků jich dokáží po pevných linkách zaměstnavatele přenést neuvěřitelná kvanta. Ten, kdo první využil této ochoty ke spolupráci, zřejmě vynalezl virální marketing a navíc elegantně obešel hrozící antispamovou past.

Ústní varianta se může naopak pochlubit větší retencí, protože příjmu sdělení věnujeme větší pozornost a musíme si jej zapamatovat k následné interpretaci. Lze také konstatovat, že více času tráví průměrný člověk v režimu off-line a má tak více příležitostí být nakažen.